Snažím se žít v souladu s principy udržitelnosti. Důraz kladu zejména na minimalizaci odpadu, spotřeby neobnovitelných surovin a uhlíkové stopy. Do svého života jsem přijala mnoho změn, např. nakupuji bez plastu, bez palmového oleje a preferuji lokální produkty.

Čas od času, jako právě teď, se ohlédnu zpátky a ptám se sama sebe – zda je udržitelnější život dražší? Nemyslím, že by někdo měl začít žít udržitelněji jen s vidinou ušetřit finance (je třeba jiných pohnutek), ale zároveň vnímám, že by člověka neměl z udržitelné cesty odradit pocit, že to bude drahé a nemůže si to dovolit.

První dojem klame

Když jsem ještě po udržitelnosti jen pokukovala, tak jsem přesně ten dojem měla, vyšší ceny jsem viděla mnohem více, než když udržitelně žiji. Bio kuře je prostě dražší než normální kuře, ekologická drogerie taky a to oblečení z biobavlny (to ještě nebylo tak rozšířené) je sice fajn, ale stojí víc. Navíc ty zero waste pomůcky – lahve, ekologické pytlíky apod. vždyť je to všechno dražší! To snad nemyslí vážně, to přeci nikdo nemůže koupit?

Je to ale jen první dojem. Když se člověk podívá na bilanci z dlouhodobého hlediska, tak zjistí, že se mu počáteční investice do zero waste produktů vyplatí. Ve výsledku totiž zaplatí méně, a když někde zaplatí více, tak dostane nesrovnatelně vyšší kvalitu (viz příklad sirupu v okénku).

Obarvená voda, nebo malinový sen?
Jako příklad kvality, která stojí za to se mi nabízí sirup Smot, který jsem před týdnem koupila v bezobalovém obchodu. Ano byl dražší násobně než běžné sirupy, je to lokální produkce, malovýroba, a hlavně je plný malin. Jeho chuť, vůně a vzezření je nesrovnatelná. Děti se na něj seběhly, oči rozzářené, jak když mají Vánoce. Blbé je, že po ochutnání sirupu už dětem nebude chutnat jen tak ledajaká malinovka – už poznají po chuti obarvenou oslazenou vodu. Je zbytečné psát, jak dopadlo porovnání. Otázka je, co chcete pít/kupovat Vy? Obarvenou, oslazenou vodu, nebo malinový sen ?

Teď už se tolik neptám, kolik co stojí, když nakupuji v bezobalovém obchodě, i kdybych tam zaplatila o něco víc, tak si říkám, že podporuji myšlenku redukce odpadu, člověka, který ji sdílí i dodavatele, kteří se snaží také nabízet a to mi za to stojí. Podporuji bezobalové prodejny také protože chci zachovat tento typ obchodů, líbí se mi možnost volby, která mi dává bezobalovou svobodu.

Čím delší dobu člověk zero waste praktikuje, tím je levnější i takový názor zazněl v debatě, kterou jsem na toto téma rozpoutala ve skupině Na cestě k zero waste.

Ze začátku může být pro někoho výzva už jen přestat používat igelitové sáčky. TIP: tento krok usnadňuji e-bookem zdarma. Pro někoho je to už taková samozřejmost, že zvládne hravě přijmout další kroky. Čím víc si jich osvojíte, tím budou dávat větší smysl a dohromady budou účinnější.

Je to na Vás

Jak žít udržitelně, či alespoň udržitelněji, není jedna stanovená cesta, ale mnoho možností. Každý má jiné priority, jiné možnosti ve svém okolí, takže se cesty různí, důležitý je výsledek a snaha. Výsledkem je, že nevzniká tolik odpadů, není nutné spotřebovávat tolik surovin ani energie. Cesta k udržitelnosti není o tom byt dokonalý a každá snaha je krok vpřed. Každá trocha pomáhá. Mějte na paměti koláž, kterou jsem vloni udělala díky dalším nadšencům:

JAK CO, JAK KDE?

Stejně jako konzumní způsob života je možné žít „na vysoké noze“, nebo „škudlit“, kde se dá, tak i udržitelný životní styl nabízí celou škálu možností – cest.

ODĚVY

Můžete kupovat jen oblečení vyrobené z biobavlny, ušité v Čechách nebo kupovat potřebné kousky z druhé ruky, případně na swapech. V prvním případě budete utrácet násobně více než za konfekci z Číny, ale dostanete zboží vyšší kvality a hlavně dobrý pocit, že svou energií (nebo chcete-li penězi) podporujete místní nadšence a ne nevyzpytatelnou Čínu, která neuznává základní lidská práva. V případě second handů a swapů se dostanete ke zboží s variabilní kvalitou za zlomek ceny, ale zase s pocitem, že minimalizujete odpad a využíváte re-use.

Já tyto „extrémy“ kombinuji. Drtivou většinu oblečení pro sebe a děti kupuji „z druhé ruky“. Nové kupuji jen spodní prádlo. Když si chci udělat extra radost, tak si zajdu do TVORBY, kde nabízí české vysokogramážní oblečení Reparáda a to si hýčkám jako poklad. Ve výsledku zaplatím za oblečení mnohem méně, než kdybych kupovala nové. Důvodem, ale není snaha ušetřit z nedostatku financí, nýbrž vědomý záměr nechovat se konzumně a nevytvářet zbytečný odpad.

Rozdíl pozoruji i v kvantitě – kupuji jen pár kousků oblečení, které mi stačí, nepotřebuji mít každý měsíc nové tričko, nebo šaty. Zapomeňte na slevy a akce 2+1– copak potřebujete troje nové kalhoty?

DROGERIE

Možnosti se různí od nákupu drogistických výrobků čistě přírodních z ekologického zemědělství a v přírodě biologicky odbouratelných až po výrobu domácí drogerie z několika surovin. První případ nabízí dražší řešení, například opravdu ekologické tablety do myčky nádobí jsou přibližně 4x dražší než jejich neekologická verze (Viz porovnání ekologických tablet).  Některé ekologické produkty bývají koncentrovanější – účinné v menším množství, zabírají tak méně místa a šetří paliva při přepravě i Vaše ruce/záda při nošení nákupů. Jenomže malá velikost často spotřebitele mate. Má pocit, že si koupí méně než když zakoupí neekologický výrobek v maxi balení, na který viděl reklamu. V této chvíli rozhodování může být  (neříkám, že má být) cena klíčovým faktorem.

Na druhou stranu výroba domácí drogerie sráží cenu na minimum, čas potřebný na výrobu domácí drogerie je srovnatelný, nebo mnohem nižší než čas, který strávíte v obchodě a cestou do něj. Je ale fajn znát postupy, které fungují, na internetu je mnoho návodů, které nejsou účinné a Vaše první nadšení k výrobě mohou úplně zničit. Na druhou stranu, když trochu proniknete do základních ingrediencí, tak získáte ohromnou moc a potěšení, když zjistíte, že si umíte namíchat Mystic práček od Greeenway, nebo nahradit Egenta od Eurony a to za cenu minimálně 5x nižší.

Ne všechno si ale člověk může vyrobit doma sám. Co se týče dámských hygienických potřeb, z těch udržitelných musím vyzdvihnout kalíšek, který v dlouhodobém horizontu ušetří nejen mnoho odpadu a peněz, ale i starostí.

POTRAVINY

Zde by extrémem (co se týče financí) mohla být Komunitou podporované zemědělství (KPZ), zlatou střední cestou nákupy v bezobalových obchodech a nejlevnější cestou potravinová soběstačnost z vlastní produkce. Na nákupu potravin je nejlépe vidět, že se cesty různí dle našich možností. Mimo města jsou větší možnosti pěstování svých potravin, ale naopak méně dostupnější bezobalové potraviny.

Na podzim jsem dělala srovnání ceny bezobalového obchodu u Terky a online bezobalových možností. Bezobalový obchod mi v potravinách srovnatelné kvality vyšel ve většině položek levnější, nebo stejně drahý. Jenže ceny se liší i mezi jednotlivými bezobalovými obchody, ono také záleží, jaké potraviny tam kupujete. Jeden příklad za všechny jsou bezobalové těstoviny. Za těstoviny můžete dát 70,-, nebo i 160,-Kč za kg – když je uvaříte poznáte rozdíl. Navíc v bezobalových obchodech je mnohem širší nabídka zvláštních těstovin, například se cvrččím proteinem a více druhů bezlepkových těstovin než v balených obchodech.

Mléko v zálohovaném skle stojí 2x tolik než mléko v obchodě v běžných obalech. Mě to neodradí od jeho nákupu zvlášť, když je obal vratný. Víc si tak mléka cením a nekupuji bezhlavě ve velkém množství, což konec konců též přispívá udržitelnosti, jelikož živočišná výroba je zodpovědná až za 1/3 všech skleníkových plynů.  

A takto bych s výčtem mohla pokračovat až do uspání čtenáře 🙂

Já potraviny nakupuji od pěstitelů na trzích, z malé pekárny a z místní masny do krabičky a svých obalů. Ano je potřeba obejít více malých obchůdků, ale pocit z nákupu je nesrovnatelný s uspěchaným supermarketem, kde Vám do uší zní hlášení a Vy jste zavaleni reklamou ze všech stran. Z nákupů v supermarketu člověk chodí více unavený, což je způsobeno kombinací klimatizovaného vzduchu, více lidí, vjemů. Kdežto ze zeleninového trhu chodím s úsměvem a nabitá energií, jelikož vidět tolik krásných šťavnatých kousků a starostlivých lidí, mě prostě těší. A jak mám tenhle pocit vyvážit penězi?

JDE o CENU?

Jak si ceníte nižších emisí, redukce odpadů, méně mikroplastů v přírodě? Je to nacenitelné?
V udržitelnosti o cenu nejde, jde o stanovení hodnot, životních priorit, o Váš odkaz budoucím generacím. Jaký bude?

WASTEmANKA

Autorka eBooků: Jak se stát MISTREM ve třídění odpadu

50+1 možností, kam vyhazovat BIOODPAD

Ukazuji lidem cestu k udržitelnějšímu způsobu života bez nadbytečných odpadů, které by tu po nás zůstaly tisíce let. Způsobu, který zlepšuje životní prostředí každého z nás.

Chcete o mně vědět více? Můj příběh se dočtete zde >>

A jak to mají ostatní?

V diskuzi skupiny Na cestě k zero waste převládl názor, že je udržitelný život levnější a hlavně bohatší. Názory, které měly nejvíce lajků, zde se souhlasem autorů zveřejňuji:

Pro mě je udržitelnost levnější. Nekupuji nezdravé blbosti v obalech – ušetřím na zdraví (porovnám s běžným spotřebitelem).

Chemie v domácnosti (i pračka a myčka) se mi smrskla na kyselinu citronovou, sodu na v praní a perkarb. (pozn. perkarbonát).

Tuhý šampon nám vydrží mnohem déle, stejně jako tuhá mýdla.

Menstruační kalhotky, kalíšek, houba – no comment, investice se vrací hodně rychle. Kdo zvládá volnou menstruaci, má to ještě líp.

Tím, že nekupuji spoustu blbostí, tak můžu koupit v biokvalitě od lokálního dodavatele. Díky tomu mi roste kvalitní sociální síť.

Oblečení nakupuji na swapech… Hadry na umývání nádobí, podlahy… mám z použitého oblečení.

Jediné, kde investuji, jsou boty.

Jo, a pěší chůze +kolo jsou levné dopravní prostředky 😁

Zuzana Novotná z Olomouce

Je to o dost dražší pro mě a docela dost s tím pořád bojuju 😀 rodičovský příspěvek není nafukovací.

Matka na rodičovské dovolené z Brna

Podle mě je to hrozně individuální. Můžete ušetřit, stejně tak se to může pěkně prodražit. Hodně záleží i na tom, jak moc máte čas a chuť něco vyrábět doma. Pokud si prášek na praní a do myčky umícháte ze sody a mýdla, upečete si chleba a uděláte vlastní pomazánky, a obléknete se čistě v secondhandu či na swapu, tak je to něco jiného, než když kupujete stáčenou drogerii, jídlo ve vratných skleničkách a oblečení od lokálních etic návrhářů… A samozřejmě jde tyhle dva „extrémy“ kombinovat. Za mě osobně je pravda, že díky ZW jsem zase přestala kupovat spoustu nesmyslů a tak to nevyjde až tak hrozně, ty náklady se zprůměrují.

U nás je nejhorší jídlo, protože řeším jaký to (ne)má obal, lokálnost, BIO, někde i celkovou „politiku“ firmy, u koření a kávy taky FairTrade… A ono koření Sonnentor či BIO žervé z místní farmy ve vratné skleničce je fakt několikrát dražší než privátní značka z marketu. Ale v létě zas máme spoustu domácí bio zeleniny od mamky, ledacos se dá sehnat na trhu. V zimě je to horší.

U drogerie mi přijde, že v průměru to není tak zlé a dalo by se ušetřit, jenže já moc nejsem na míchání domácí drogerie nebo na úklid octem, takže kupuju drogerku stáčenou, namíchaný mám jen prášek a gel na prádlo. Ale i tak mi přijde, že ty náklady jsou snesitelné.

U kosmetiky a osobní hygieny mi to nepřijde taky vůbec zlé. Hodně ušetřím používáním látkových odličovacích tamponků, kapesníků, kalíšku a Snuggs. Když se podívám, kolik stojí balíček vložek či tamponů, tak se mi ta investice do kalíšku a menstruačních kalhotek vrátila už několikrát. Šampuk je dražší, ale zas tuhé mýdlo mi vydrží věky. O tom, že jsem přestala používat kondicionér, tři druhy krémů na všechno možné, pěnu na holení (stačí mýdlo) atd., o tom ani nemluvím. A dekorativní kosmetiku mám sice drahou (v bambusových obalech, do kterých kupuju jen náplně), ale taky mi přijde, že vydrží dlouho a mám prostě jeden odstín stínů, jednu řasenku, jeden pudr a hotovo. Dřív jsem sice kupovala levné, ale měla jsem patery stíny a ani jsem je nestihla vypotřebovat.

Oblečení kupuju z 90 % v second handu, jednou za čas si koupím něco z Etikbutiku (za poslední rok jedny boty, plavky a jednu kabelku poté, co jsem všechny co jsem měla doma už fakt donosila do roztrhání). A hlavně jsem se naučila sama sobě při nákupech říkat NE. Kolikrát bych si koupila nějaké serepetičky domů (tu květináč, tu svíčku, tu pánev, tu polštářek,…), hadry na sebe jen proto, že se mi líbí, a přitom ty věci nepotřebuju. Teď se sama sebe 3x zeptám, jestli to fakt musím mít, a kolikrát už mám něco v košíku a nakonec to vrátím, protože si uvědomím, že ten nákup je fakt zbytečný. To je největší úspora a taky nejvíc zero waste, co můžu udělat 🙂

Lenka Vejnarová z Jičína