V sobotu proběhla akce Ukliďme Česko a já jsem s dětmi vyrazila do ulic vybavená několika taškami, abych mohla nálezy třídit.
Černé skládky na mapě
Na mapě na webu bylo v našem dosahu vyznačeno několik černých skládek, tak jsem se rozhodla podívat se 3 nejbližším „na zoubek.“ První byla na stavebním pozemku, kde je dlouhé roky jenom díra, ale zrovna tam začali klestit již rostlé náletové dřeviny a odpadky byly za plotem, tak jsme šli dál. Další skládka měla být přímo u dětského hřiště, ale když jsme došli na místo, tak jsme nic neviděli a mě se hlavou honily myšlenky typu – Měli jsme vyrazit dřív, už nám to tu někdo vysbíral, nebo to si člověk už ani nemůže zasbírat odpadky?, ale to jsem ještě nevěděla, co najdeme dále.
Děti, byly pasovány na hledače odpadů a tajně doufaly, že najdou nějakou zapadlou hračku. Nejprve mi ukazovali i odpadky, které jsem skoro neviděla – hele tady je něco v trávě! volala Filípek nadšeně a byl tam mikro kousek plastového obalu (rožek po otevření pytlíku), a jinak nic. Fakt vymeteno, uklizeno u hran domů, u vozovky – NIC. No jako po strojovém čištění a ještě dočišťování.
Najdeme něco?
Museli jsme zahnout do méně frekventované uličky a tam jsem si mohla vítězně zvednout pár vajglů. Chvilku to tedy bylo, že každé 2 metry děti hlásily nedopalek a já jsem se shýbala a shýbala. Co tedy to třetí vytipované místo? To byla pecka, poházené PETky, igelity atd., ale potíž byla v tom, že místo bylo špatně přístupné. Jednalo se o černou skládku u malého vybydleného domku u řeky, který si patrně někdo obydlil. Domek jsme viděly ze stezky, která vedla o úroveň výš a museli jsme kus cesty obcházet, aby jsme se k němu vůbec dostali.
Vajgly, vajgly všude samé v…..
Cestou už děti nehlásily vajgly, ale já se shýbala dál. Měly jasný cíl a bylo to celkem dobrodružné, mohly vymýšlet nejlepší cestu k černé skládce. Nejprve jsme došli ke starému beach volejbalovému hřišti a tam si děti chvilku chtěly na písku pohrát. Já jsem zatím vysbírávala vajgly z písku. Po chvilce sbírání jsme si všimla, že jsou vajgly podezřele jen na jednom místě, jinak je hřiště prakticky čisté a začalo mi to vrtat hlavou – čím to? Odpověď jsem našla za zídkou, která tvořila hranici hřiště, za zídkou totiž byly 2 lavičky. Aha, takže když někdo kouří na lavičce, tak hodí vajgl za hlavu a je to…
Děti si ještě hrály, tak jsem se vrhla i na okolí laviček, no byla to chuťovka, přestala jsem počítat u stovky vajglů a pořád jsem přemýšlela, jestli to má cenu, co když to tu vysbírám a za chvilku to tu bude vypadat stejně? A z čeho vlastně je ten vajgl? Rozloží se v přírodě? Poslední otázky jsem si zodpověděla až doma u počítače a vrátím se k ní na konci článku, ale nejprve dovyprávím.
Překvápko v cíli
Po nějaké hodince bylo místo u laviček jak vyměněné, už bych si tam klidně s dětmi sedla… a mohli jsme se přesunout do cíle. Šli jsme tedy dál proti proudu řeky a hledali už jen větší kusy odpadků. Když jsme došli do cíle, tak nadšení dětí dost opadlo, protože z druhé strany vypadal domek trochu nepříjemně – rozvěšené potrhané látky, vytřískaná okna, vyhřezlé matrace atd. Zkrátka i děti poznaly, že to není místo, kde by se rády zdržely, tak začaly – že už chtějí domů…
No i já jsem měla sbírání plné zuby a tak jsem se vydala do jádra černé skládky, že alespoň vysbírám PET láhve. Naplnila jsem jich celou igelitku a když jsem se vracela k dětem, které stály opodál, tak vylezl z domku rom neurčitého věku v potrhaném tričku a koukal se podezřívavě, co že tam děláme. Pozdravila jsem a odporoučela se.
Nakonec jsem nasbírala tašku plnou PET lahví, několik rozbitých lahví od piva, pár plechovek, nepočítaně vajglů a pytel směsného odpadu. HURÁ, přeci jen si člověk může zasbírat 🙂
Ale ty vajgly, ty mi nedaly spát. To si Ti kuřáci myslí, že to není odpad? To se jim snad líbí to okolí laviček, kde tvoří vajgly podestýlku?
Nevím. O rozložitelnosti vajglů jsem se dočetla, že celulózový filtr se rozloží za 15 let a to ještě na mikročástečky, které v přírodě mohou udělat paseku. Také zbytky tabáku jsou problém, hlavně když se dostanou do vody – ryby si na tabák moc nepotrpí a v té vodě nevydrží.
A řešení? Asi je to na dlouhé lokte. Zatím jsem našla kapesní popelníčky jako klíčenky na bezvajglu.cz, třeba se časem chytnou. Třeba za pár let bude podobně vnímané odhození vajglu jako teď je neuklizení si po svém psu. Třeba…
WASTEmANKA
Autorka online kurzu, který promění jakoukoliv domácnost v udržitelnou – Očista domova 🙂
„Ukazuji lidem cestu k udržitelnějšímu způsobu života bez nadbytečných odpadů, které by tu po nás zůstaly tisíce let. Způsobu, který zlepšuje životní prostředí každého z nás.“
Chcete o mně vědět více? Můj příběh se dočtete zde >>
