Klimatická změna už dávno není jen vědecké téma. Vedle ověřených informací se v médiích a na sociálních sítích masivně šíří klimatické dezinformace, polopravdy a zavádějící tvrzení.
Není divu, že se v tom mnoho lidí ztrácí. Často to vypadá, že je to tvrzení proti tvrzení. Věda tvrdí něco a dezinformátoři tvrdí opak, jenže i oni se vydávají za „vědce“, takže, kdo se v tom má vyznat?
Výsledkem je zahlcující chaos vedoucí k nedůvěře a rezignaci. A to je častý cíl dezinformátorů. Zahltit mediální a virtuální prostor články, které neúnavně chrlí umělá inteligence. Zatímco za vědeckým článkem jsou roky výzkumu, tak dezinformátorům stačí omílat staré nepravdy, vytrhovat z kontekxtu, či zmanipulovat vědecké grafy k obrazu svému.
Dobrá zpráva je, že existují způsoby, jak klimatické dezinformace rozpoznat. A nemusíte být vědec nebo odborník, abyste dokázali odlišit důvěryhodné informace od manipulace.
Nedávno jsem byla na akci Waves not Lies a tam jsem se dozvěděla, jaké novinky se chystají na poli rozkličování klimatických desinformací – bude to čím dál tím jednodušší!
Co jsou klimatické desinformace?
Klimatické dezinformace jsou nepravdivé nebo zavádějící informace o klimatické změně, které mají zmást, vyvolat pochybnosti nebo manipulovat veřejné mínění.
Někdy vznikají z nepochopení.
Jindy jsou šířené záměrně — často kvůli politickým nebo ekonomickým zájmům, což vidíme například u některých politických hnutí napojených na fosilní paliva.
Klimatické desinformace ne vždy vypadají jako očividná lež. Často jsou mnohem nenápadnější a obsahují následující prvky:
- vytržená data z kontextu (například zobrazení jen části křivky, která neodpovídá dlouhodobým změnám)
- zavádějící grafy – tady vždy pomůže podívat se na jednotky na osách. Často jsou záměrně špatně rozpoznatelné, nebo úplně chybí.
- emocionální manipulace – to je silný nástroj, který si rozebereme níže
- falešní „experti“, kteří působí důvěryhodně, ale nemají relevantní odbornost – kdo si ale jde ověřovat publikační aktivitu citovaných autorů, obzvlášť, pokud se jedná třeba o nositele Nobelovy ceny…
Právě proto mohou být desinformace tak účinné.
Jak tedy rychle a bezpečně klimatické desinformace rozpoznat?
Podívejte se na Atlas klimatických desinformací, který zpracovává Evidence Ninja. Atlas je vygenerovaný z desetitisíců desinformačních článků a má přehledně rozdělené kategorie. Postupně v něm budou k jednotlivým desinformacím i odkazy na články, kde tyto desinformace byly uvedeny a také na vědecké články, kde jsou vyvráceny. Dokonce autoři vyvíjí aplikaci, která dokáže najít desinformaci.
Představte si, že čtete nějaký článek post a máte podezření, zda je pravdivý. Vezmete odkaz a aplikace vám v něm najde, zda obsahuje klimatické desinformace, či ne. Vy máte hned jasno a ještě k tomu můžete v komentářích u článku sdílet – tohle jsou desinformace, vyvrácené ZDE.
Jednoduché, účinné, geniální.
Chtějí být lidi oklamáni?
Jen je důležité, aby lidi nechtěli být oklamáni záměrně. Co když je snazší uvěřit desinformaci? Nabádá k nečinnosti (buď se nic neděje, nebo stejně nic nemůžeme dělat), staví do role oběti. Mnoho lidí nechce změnu už z principu a tak raději setrvávají v pozici oběti a emotivně šíří leckdy i neúmyslně nepravdy dál.
Skvělým příkladem je současná vlna desinformací kolem větrných elektráren.
Typické znaky klimatických dezinformací:
1. Jednoduché odpovědi na složité problémy
Klimatický systém je složitý. Pokud někdo tvrdí, že má jednu jednoduchou odpověď na všechno, je dobré zbystřit. Jedná se o klam přílišného zjednodušení (oversimplification).
Například:
- „Za všechno může Slunce.“
- „Klimatická změna je úplně vymyšlená.“
- není třeba nic dělat, jen počkat až všechny problémy vyřeší nová technologie
Realita bývá mnohem komplexnější, ale je pohodlné uvěřit jednoduchému řešení. Vlastně by nám mohl „spadnout“ kámen ze srdce, když je ta změna vymyšlená :-D, ale jen do doby než se podíváte na skutečně naměřená data, třeba z Pražského Klementina a začne vám být jasné, že jednoduchost se nekoná a bude potřeba opravdu NĚCO dělat.
2. Práce s emocemi místo faktů
Dezinformace často cílí hlavně na emoce:
- strach
- vztek
- pocit ohrožení, nebo vyvolání nedůvěry
Typické jsou dramatické titulky, výsměch nebo snaha vyvolat konflikt mezi lidmi.
Silná emoce sama o sobě ještě neznamená, že je informace nepravdivá. Ale je dobré zpozornět, když emoce úplně nahrazují argumenty.
I vědecká data mohou vyvolávat silné emoce, klimatický žal budu rozebírat v dalším článku na blogu a také se mu budu věnovat ve výzvě Jak využít část klimatických hodin, do které se můžete zapojit hned teď.
3. Argumentační klamy a vytržení z kontextu
Častá manipulační technika je použití skutečného údaje bez vysvětlení, nebo s chybnou interpretací.
Například ukázání jednoho chladného dne jako „důkazu“, že se planeta neotepluje, nebo práce s krátkým časovým obdobím místo dlouhodobých trendů.
Už jsem se zmiňovala o práci s osami. Zde je potřeba zmínit i úmyslné zploštění grafů tím, že v ose y dáte větší jednotky. Graf, který ukazoval validní a relevantní trend, tak najednou vypadá, jako rovná čára – kam se podělo oteplení? může znít titulek…
Věda hodnotí klima v horizontu desetiletí, ne jednotlivých dnů nebo sezon.
Ze známých argumentačních klamů se v oblasti klimatické změny se často uplatňují následující:
- Argument z nevědomosti (argumentum ad ignorantiam), například: Neexistuje žádný důkaz, který by vyvracel tvrzení P, tudíž tvrzení P je pravdivé.
- Šikmá plocha (slippery slope), například, že i malé akce ke snížení množství skleníkových plynů povedou k k socialismu a omezení občanských svobod.
- Útok na člověka (argumentum ad hominem), útok na charakter nebo skryté motivy vědce místo skutečné argumentace. Typicky jsou vědci charakterizováni jako zkorumpovaní, zpolitizovaní apod.
Znáte manipulaci, kdy dáte vedle sebe pravdu a lež/desinformaci, která ale s tou pravdou nesouvisí? Je to matoucí a na první pohled ta všeobecně uznávaná pravda, uvedená nerelevantně, vrhne zdání pravdy i na jakoukoliv jinou informaci kolem ní.
Další příklady argumentačních klamů v tématu klimatu najdete ZDE.
4. „Falešní experti“
Někdo může vystupovat velmi sebevědomě, mít titul, velký dosah na sociálních sítích, být společensky uznávaný (například známý ekonom) — a přesto nemusí být odborníkem na klima.
Důležité je ptát se:
- má člověk relevantní vzdělání nebo výzkum v oblasti klimatologie?
- publikuje v odborných studiích?
- a hlavně – odpovídají jeho tvrzení vědeckému konsenzu?
Jednotlivec s kontroverzním názorem automaticky nevyvrací tisíce odborných studií.
Jenže kontroverze se sítěmi šíří mnohem rychleji, než seriózní výzkum, protože algoritmus „má rád“, když se lidi zastaví, komentují, reagují, stráví víc času na té síti…
Ani já se nepovažuji za odborníka na klima, přestože jsem publikovala články o paleoklimatu v odborných časoppisech. Nicméně já svá tvrzení nestavím jen na svých datech, protože to je jen malý střípek z ohromného vědeckého poznání, jen zrnko písku v čase vědeckého bádání.
Když už na sítích šířím informace, tak vycházejí ze zdrojů, které dávají dohromady více výzkumů, například review články, Fatka o klimatu, nebo zpráva IPCC (viz níže).
5. Konspirační rámec
Dezinformace také staví na představě, že:
- „vědci něco tají“
- „všechna média lžou“
- klimatická změna je globální spiknutí
Taková tvrzení bývají postavená spíše na nedůvěře než na důkazech.
Upřímně, každý, kdo někdy publikoval v recenzovaném vědeckém časopise, ví, jak je to složitý a dlouhý proces. Projít připomínkovým řízením a opravdu mít publikovaný vědecký článek stojí mnoho nervů a let práce, za každým grafem je často práce vědeckých týmů napříč obory v mezinárodní spolupráci.
Věda nemá potřebu něco tajit, ani lhát.
Jenže v dnešní době bohužel stačí mít peníze a můžete si vytvořit svůj „vědecký časopis“ a publikovat si „výzkum“, který má přesně ty závěry, co se hodí do vašeho byznysového modelu. Podobně jako tabákové společnosti řadu let desinformovali o škodlivosti kouření, tak společnosti vydělávající na fosilních palivech nyní šíří desinformace o klimatické změně. Motivací je zisk, nikoliv pravda, vědecké poznání, nebo ochrana přírody.
Proč jsou klimatické desinformace nebezpečné?
Protože neovlivňují jen názory. Ovlivňují i rozhodování společnosti.
Pokud lidé přestanou věřit vědě, ztratí schopnost rozlišovat důvěryhodné zdroje, nebo získají pocit, že „nikdo vlastně neví, co je pravda“, tak je mnohem těžší reagovat na reálné problémy.
Dezinformace navíc často vedou ke dvěma extrémům: popírání problému a úplné beznaději.
Ani jedno nepomáhá.
Jak si informace ověřovat?
1. Kontrolujte zdroj
Ptejte se:
- Kdo informaci zveřejnil?
- Má médium nebo autor dobrou reputaci?
- Uvádí zdroje dat?
Důvěryhodné informace obvykle odkazují na studie, data nebo odborné instituce.
Ke klimatických informacím doporučuji Fakta o klimatu, kteří tvoří české infografiky a nejaktuálnější zprávu Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), který shrnuje současné vědecké poznání o tématu klimatu.
Rozkrývání desinformací se aktivně, kromě již zmíněného Evidence Ninja, věnuje Ing. Daniel Kortus, Ph.D. ve svém instagramovém účtu Klimatomluva.
V komentářích pod různými posty lze narazit na roboty (hromadně a uměle generované komentáře) vyvolávající konflikt a šířící lži. Kdo šíří lži o větrných elektrárnách?
2. Hledejte vědecký konsenzus
Ve vědě nerozhoduje nejhlasitější názor, ale množství kvalitních důkazů.
Pokud naprostá většina klimatologů dochází ke stejnému závěru, je dobré brát to vážně — i když na internetu kolují opačná tvrzení.
3. Dávejte pozor na manipulativní jazyk
Varovné signály mohou být:
- „Tohle vám nechtějí říct.“
- „Jen my známe pravdu.“
- „Všichni ostatní lžou.“
Podobné formulace často spoléhají na emoce a pocit výjimečného odhalení.
Na takové typy sdělení nemá smysl reagovat, podobně jako ignorujete spamy v e-mailu. Poprvé se každý pozastavil nad tím, že vyhrál jmění ve výši miliónů EUR 😉
4. Dejte si čas
Dezinformace často fungují proto, že reagujeme rychle a emotivně.
Když vás nějaký obsah okamžitě rozčílí nebo šokuje, zkuste se zastavit a ověřit ho dřív, než ho budete sdílet dál.
Kritické myšlení není cynismus
Někdy mají lidé pocit, že „nikomu se nedá věřit“. To ale není kritické myšlení.
Skutečné kritické myšlení znamená ověřovat informace, pracovat s důkazy, připouštět nejistotu, ale zároveň respektovat odborné poznání.
Nejde o slepou důvěru ani o automatické odmítání všeho. Jde o schopnost rozlišovat.
Informace ovlivňují budoucnost
Klimatická změna je složité téma a je v pořádku mít otázky nebo pochybnosti. Právě proto je důležité vytvářet prostor pro otevřenou a věcnou debatu.
Čím lépe budeme rozumět tomu, jak fungují dezinformace, tím menší šanci budou mít manipulace, strach a chaos.
A možná nejdůležitější věc:
nemusíte vědět všechno dokonale. Stačí být ochotný/á ptát se, ověřovat a přemýšlet v souvislostech.
Nenechte se ovlivnit dezinformacemi. Přidejte se k výzvě Jak využít čas klimatických hodin.
WASTEmANKA
Geoložka, která studovala jezerní klimatické archivy z Aralského jezera, Bajkalského jezera i z Antarktidy.
Ambasadorka Klimatického paktu EU.
