Je mnoho aspektů, které ovlivňují, zda chléb vydrží a nezplesniví. Pojďme se na ně podívat. Zdrojem dat o obsahu plísní je diplomová práce Masarykovy univerzity v Brně (dále jen studie). Prvním překvapením pro mě bylo, že mnohý chléb obsahuje plísně již při zakoupení. Nelepší pro plísně je Šumava zabalená v igelitu.
Typ chleba
„Výdrž“ chleba ovlivňuje jeho složení, ze surovin je nejdůležitější obsah zrn – vícezrnné a celozrnné chleby mají menší sklon k plesnivění, pokud se nejedná o balené.
Ve studii je obsah plísní 5. den vícezrnných chlebů stejný nebo nižší než obsah plísní u Šumavy 1. den po upečení (u nebalených chlebů při přechovávání v chlebníku). A dokonce ani 7. den některé celozrnné chleby v pokusu nebyly plné plísní. Všechny ostatní chleby již měly 7. den makroskopické plísně. Kromě složení je důležitým aspektem, zda chléb kupujeme již balený, nebo ne a také, zda byl před balením chléb zcela vychladlý. Obecně ale chléb zabalený vykazoval vyšší obsah plísní již při koupi a zplesnivěl dříve než nebalené chleby.
Teplota
Ve studii vyšel nejlépe jakýkoliv chléb, který byl přechováván v lednici. Nízká teplota totiž pro plísně není ideální. Uchování chleba v mrazáku pro pozdější použití lze také z hlediska plísní doporučit.
Jen chlazený chleba je tužší a není dobrý úplně hned, tak mi přijde, že tato metoda uchovávání nenajde příliš příznivců.
Vlhkost
Klíčovou roli ovlivňující tvorbu plísní tak hraje vlhkost. Vlhkost souvisí se způsobem uchovávání chleba. Při srovnání stavu chlebů ve 3. den po koupi je výskyt plísní následující (vzestupně): lednice – utěrka – chlebník – PE sáček. Nejlépe tedy plísně rostou v plastovém pytlíku, a to dokonce šestinásobně ve srovnání s lednicí. Igelitový sáček totiž drží vlhkost a tím udržuje skvělé mikroklima pro plísně. Bohužel je uchování v igelitu nejčastěji používané. Upozorňuji, že nepíši o makroskopicky viditelných plísních, ty se objevují na chlebu až 5.-7. den.
Z výsledků studie tedy vychází, že uchovávání v utěrce je vhodný způsob (lednici za mě vyřazuji) z hlediska plísní, ALE dle mých zkušeností v utěrce chléb ztvrdne mnohdy již 2.-3. den, je to tedy na úkor zachování poživatelných kvalit.
Když to shrnu, tak chléb v pytlíku vydrží nejdéle pocitově poživatelný, ale reálně má nejvíce plísní. Jde tedy o určitý balanc, aby chleba zůstal dobrý (neztvrdl) a přitom uchovávání nepodporovalo tvorbu plísní.
Jak to vybalancovat?
Zeptala jsem se na zkušenosti ve fb skupině Na cestě k zero waste a dostalo se mi během dne skoro 30ti názorů na ukládání chleba, všem tímto ještě jednou děkuji.
Nejvíce oblíbenou volbou je balení v látkovém pytlíku s membránou PUL, která dýchá. Ztvrdnuti chleba je pomalejší než v utěrce, ale rychlejší než v PE pytlíku. Trvanlivost lze prodloužit pokládáním na řeznou plochu chleba. Doporučovanými výrobci jsou: Wrap-up (se šňůrkou) a Green smile (rolovací s přezkou) – cenově jsou srovnatelné, přezka má nevýhodu u samoobslužné pokladny, že je těžší.
Jako druhé nejpoužívanější a doporučované řešení byl chlebník (často v kombinaci s obyčejným látkovým pytlíkem). Lépe nerez než dřevěný, ten má tendenci ve vlhkém prostředí plesnivět. Další možností jsou: plastový box (kde ale také musí docházet ke vzniku plísní), voskovaný ubrousek a skleněný poklop.
Pro mě rozhodně další důvod, který podtrhuje mé rozhodnutí přestat vědomě používat jednorázové igelitové sáčky, ale o tom zase někdy jindy…
Přeji Vám, ať Vám chléb neplesnivý. Nejlépe ať máte tak dobrý chléb, že ho sníte dříve než začne tvrdnout a plísně se na něm ani nestihnou rozmnožit.
WASTEmANKA
Autorka online kurzu, který promění jakoukoliv domácnost v udržitelnou – Očista domova 🙂
„Ukazuji lidem cestu k udržitelnějšímu způsobu života bez nadbytečných odpadů, které by tu po nás zůstaly tisíce let. Způsobu, který zlepšuje životní prostředí každého z nás.“
Chcete o mně vědět více? Můj příběh se dočtete zde >>
